Tisková zpráva: „….výzkumný tým v České republice právě objevil nejhlubší zatopenou propast světa. Česko-polská expedice vedená Krzystofem Starnawskim dosáhla 27.9. 2015 ve vápencové zatopené propasti hloubky 404 m. Pokořila tak předchozího držitele světového rekordu – 392 m hlubokou jeskyni Pozzo del Mero v Itálii o 12 metrů.“
Hranická propast je s celkovou naměřenou hloubkou 473,5 m nejhlubší propastí České republiky. Zároveň je díky rekordní hloubce vody 404 m nejhlubší zatopenou propastí světa. Jejího dna však stále není dosaženo. Nachází se v Národní přírodní rezervaci Hůrka u Hranic v Olomouckém kraji. Lidé znali Hranickou propast, co paměť sahá. Objevuje se v lidových pověstech, které přičítaly její vznik nadpřirozeným silám. První písemná zmínka o Propasti pochází z roku 1580 od Tomáše Jordána z Klauznburku. Jan Amos Komenský ji zaznamenal kartograficky na Mapě Moravy, stala se tak vůbec prvním krasovým jevem u nás zakresleným do mapy. Původní kresba Komenského mapy se nedochovala, dílo je známo z nejstarší tištěné verze z roku 1627.
Hranická propast i sousední Zbrašovské aragonitové jeskyně vznikly hydrotermálním krasovým procesem. Jedná se o netypický způsob krasovění, při němž prostory vznikají směrem zezdola nahoru. Krasovým činitelem není voda, ale vlažná uhličitá minerálka silně proplyněná oxidem uhličitým. Tato agresivní kyselka vystupující z hlubokých puklin rozpouštěla zespodu vápencový masiv. V případě Hranické propasti vyleptala dutinu ve vápenci natolik, že došlo ke zřícení tenkého stropu a otevření dutiny na povrch.
Popsaný způsob vzniku je i důvodem extrémní hloubky Propasti. Propast je vyplněna kyselkou obsahující oxid uhličitý, který s sebou nese stopové koncentrace helia. Bylo prokázáno, že helium pochází z hloubek okolo 40 km, tedy ze svrchního zemského pláště. Starší teorie vztahovaly hloubku Propasti pouze k mocnosti zdejších vápenců. Nová interpretace však ukazuje, že termální fluida prostupují i neznámými horninami pod vápencovým souvrstvím, a to v místech styku prastarých kontinentů (tzv. litosférických desek) hluboko v geologické minulosti. Konečná hloubka Propasti tak může dosáhnout dnes jen těžko představitelných hodnot, např. v řádu kilometrů i jejich desítek. Její změření (pokud bude vůbec možné) je otázkou velmi daleké budoucnosti.
Propast je fenoménem i z hlediska výskytu netopýrů. V části zvané Rotunda suchá byla objevena dosud jediná letní kolonie samic netopýra velkého v podzemí u nás, zároveň jde o nejsevernější výskyt tohoto druhu na sever od Alp. Jde o evropsky významnou lokalitu s výskytem čtyř kriticky ohrožených druhů netopýrů a pěti druhů zařazených do soustavy NATURA 2000.
Potápěčský prúzkum zde probíhá prakticky nepřetržitě od 60 let 20 století. Ruku v ruce s technickým pokrokem byly postupně objevovány jednotlivé zatopené prostory, komíny, rotundy i suché dómy. Ve vodách Hranické propasti byla vytvořena řada hloubkových potápěčských rekordů. Nejznámější je rekord polského potápěče Krzysztofa Starnawskiho z roku 2015, kdy se sám ponořil při průzkumu a přípravě cesty pro hloubkovou sondu do 265 metrové hloubky. Český rekord pak drží David Čani se 180ti metry.
Hranická propast je spravována ZO ČSS7- 02 Hranický kras.
